PEGGY

(Artee V. Lerch)

Narodila jsem se 5.10. 2002 v Litvínově a paničku jsem si vybrala sama tím, že jsem se při její první návštěvě od jejích nohou nehla a neustále jsem byla zvědavá, co to vlastně žvaní a drží v ruce.Tehdá jsem se od ní skutečně nehla po celou dobu její návštěvy ani na krok a to mi zůstalo dodnes! Jsem na ní trošku větší závislák! Panička se mnou trávila všechen volný čas, když jsem byla malá. Hrála si se mnou,vychovávala a cvičila, abych byla spořádaný pejsek! Ještě mi nebyl ani rok a začaly jsme se spolu věnovat výcviku a vklouzly jsme tak do světa záchrannářské kynologie. Tehdá jsem ještě nevěděla, že se to stane naším životem a tak trochu životním posláním. S paničkou jsme hodně tvrdě trénovaly, páč jsem byla její první pejsek v životě a já jsem se jí to snažila samozřejmě všechno ztěžovat, jak jinak že. Stěžovala jsem jí to tím, že jsem ještě k tomu hodně tvrdohlavá a když si umanu, tak si umanu.. Hodně jsme se učily navzájem a poznaly spousty psích i lidských kamarádů. Samozřejmě, že nejvíce psích i lidských kamarádů máme mezi záchranáři, kteří se mnou dělají i blbosti a mně se to moc líbí, je s nimi děsná legrace. Jednoho dne, se do naší smečky i vetřela má nynější sestřička Sheena. Řeknu Vám...o ničem jsem neměla ani tucha, ale když jí panička jednoho dne přivezla k nám domů, tak se mi psí život úplně otočil, UFF. Napřed jsem si myslela, že je to jen milá psí návštěvka, ale to podivné stvoření od nás nechtělo odejít pryč. Po delší době jsem teprve pochopila, že v tom asi bude něco jiného. To oráchlý, neustále štěkací a rychle se pohybující štěně, se od nás asi nejspíš nehne a zabere mi pelíšek. Urazila jsem se a pár týdnů jsem absolutně paničku ignorovala a čekala jsem, co ona na to a co bude dál. Po nějakým čase jsem to potřeštěný štěně konečně přijala do naší smečky. Napřed jsem Sheeně ale ukázala, že tu vždy budu první já a žádný cucák mně nikdy nevystrnadí. Dnes jsme se Sheeničkou opravdové sestřičky a kámošky, každá zná své místo ve smečce a obě jsme moc spokojené. Hlídám si Shee ve všem, dohlížím na ni a přede všemi ji chráním. A když si s ní začne hrát jiný pes, tak mně to nase... a pěkně jí to vysvětlím. Však, co si má hrát s jiným psem, když jsem tu já, no ne? Co se týče mé úžasné povahy, tak bych se označila jakodominantní, tvdohlavá, vychytralá, přemýšlivá, věrná, trpělivá, občas i hodná,moc šikovná a krásná chlupatá blondýna, kterou si panička vždy přála! A tak jsem zaplnila půlku paniččina srdíčka a hádejte komu patří ta druhá půlka.......

                                                                                                                                                                                                                                                                                   Peggyšek

SHEENA

...tak já jsem ta, která zaplnila tu druhou půlku paniččina srdíčka!

Narodila jsem se 15.12.2006 v moc dobré CHS , která má dostaveníčko v Příbrami. Sotva jsem vylezla své krásné, finské a obro-mámě z bříška, tak jsem začala vydávat nějaký zvuk či co. Lidé to i nazývají štěkot, který mi asi zůstane navždy. Napřed jsem ho vydávala na jednu strašně moooc hodnou tetu, která se nad námi furt rozplývala slastí, cosi furt šišlala a starala se, abychom byly v suchu a teplíčku. To Vám tedy řeknu, to bylo bájo rozmazlování, když nám utírala naše malé zadečky a tlapičky, když jsme se pokandili a šlápli jsme si do toho.Tehdá jsem ještě netušila, že je to má chovatelka, lidská kamarádka a paní doktorka, ke které budu jezdit, když mně něco bude trápit či bolet anebo, když jí prostě budu chtít jen vidět a pomazlikovat se s ní. Jsem hrozně ráda, že jsem si tuto tetku a celou její smečku (však jsou má rodina a to je nade-vše!), se sestřičkou Peggyškou a budoucí paničkou strašně moc oblíbila a její domeček se stal navždy mým druhým domovem! Když jsem se přestěhovala k mé budoucí paničce, tak mně přivítala paní domácí... zlaťanda Peggyška, která se měla stát prý mou sestřičkou, ale ze začátku to bylo hodně tvrdé, ale nebála jsem se. Peggyšek je dominantní hafice a tenkrát si vše moc hlídala. Párkrát to i zabolelo, ale asi po 2 měsících mně Peggyška přijala do své smečky, kde mám samo to nejnižší místo, které může být. Ale mně to nevadí a jsem tam spokojená. Dnes se o vše dělíme, Peggyšek mi vše půjčí a již si nic nehlídá, často si hrajeme, lumpačíme a když to přeženu, tak to od ní slíznu, ale na to si již dávám velikánský pozor. Páč to bolí, CHII. Jsme s Peggyškou nejlepší kámošky, sestřičky a parťačky, moc si spolu rozumíme a hlídáme se na každým kroku! Jako má sestřička Peggyška, tak i já, jsem si již čuchla k výcviku záchranného psa. Panička mně do toho lehce hodila již asi ve 3 měsících s většími pauzamy, kdy se mně převážně snažila vychovat, upevnit vztahy a místo ve smečce. Ale už tehdá, jsem trošku tušila, co se po mně bude asi v budoucnu chtít. Kolem jednoho roku, to už přestala být  "legrace" a i já jsem vklouzla naplno do záchrannářského výcviku. Do jeho náročnosti, intenzity a celého jeho kouzla, které mně pohltilo stejně jako Peggyšku. Hrozně mně to baví a jsem na to moc šikovná, dle paničky a i jiných lidí, kteří se tomu také věnují. A mockrát slýchávám, že ve mně vidí budoucí obrovskou konkurenci, ale to myslím, že všichni přehání, však jsem ještě puberťák. Jak čas plynul, tak ze mně nakonec vyrostla velice temperamentní, divoká, chrochtající, hopíkací, přítulná, milá, hravá a překrásná blondýnka, se kterou se panička ani moc nemá šanci pomazlit, páč na to nemám čas. Neznám moc slovo "klid" a musím pořád něco tropit, na vše dohlížet, aby mi něco náhodou neuteklo. Třeba se vydržím mazlikovat až budu postarší psí dáma...HIHI

Sheena